pátek 30.10.2020 Svátek má: Tadeáš.

Vlastní živnost

 

25. října 1922 rozlepil úředník rumburského okresního úřadu obálku, která skrývala okolkovanou žádost o zapsání do živnostenského rejstříku. Albin Hugo Liebisch z Krásné Lípy založil živnost - stavební a strojní zámečnictví32. Tato živnost zřejmě legalizovala montáž dovážených bugatek, Liebisch však dozajista opravoval (upravoval ?) i jiná motorová vozidla. Od Okresního hejtmanství v Rumburku si vyžádal i firemní rejstříkové číslo (poznávací značku) OII - 576, kterou měly připojenu všechny Liebischovy prototypy, i první série motocyklů33. Novopečený živnostník si nechal vyrobit i razítko s textem „Albin Liebisch, Automobile, Schönlinde, Böhmen".

 

V letech 1924 - 1925 spatřil světlo světa třetí prototyp Liebischova stroje, který je až na některé detaily shodný s prvními „sériově" vyráběnými motocykly Čechie. Je označován jako „Předváděcí" nebo „Předsériový" model. Jeho vyobrazení nesla „Úřední osvědčení typu" (viz kapitola o prodeji Čechií) až do konce třicátých let minulého století.

 

Oproti předcházejícím prototypům se rám nového stroje o něco zkrátil, ale i tak dosahoval délky bezmála dvou metrů. Přes určité korekce se však stále jednalo o nevídaný stroj. Zadním palivovým nádržím vtiskl Liebisch doutníkovitý tvar, později ale musel špičky nádržek ztupit, protože bodaly tandemisty do lýtek. Každý z doutníků pojal pět litrů paliva. Dvouapůlitrovou olejovou nádržku a schránku na nářadí zavěsil konstruktér symetricky po stranách přední části rámu a zaplnil tak prázdný prostor před motorem. Řidičovo sedlo, ukotvené v armaturní nástavbě uprostřed rámu, bylo ještě konvenčního tvaru. Na nástavbu umístil Liebisch ruční páku řazení rychlostních stupňů, kterou však později montované dvojsedlo přestěhovalo níže na levou stranu stroje. Tandemové sedlo jednoduchého polštářového typu bylo umístěno na oválné trubkové konstrukci, která mohla mít též funkci rozměrného nosiče zavazadel. Řidičovy nohy chránila před nepohodou rozměrná stupátka plošinového typu (tzv. balkóny), která se u později vyráběných modelů poněkud zmenšila.

 

Prototyp z roku 1925 se však již pyšnil novou pohonnou jednotkou. Byl jí dlouhozdvihový, vzduchem chlazený jednoválcový motor OHV o objemu 598 cm³ s výkonem 16 HP (11,8 kW při 4000 obrátkách za minutu). Svislý válec motoru měl snímatelnou hlavu s odkrytým vahadlovým mechanismem, takže olej nemazal pouze vačky, ale i jezdcův hrudník, břicho, rukávy a nohavice34. Nejnamáhanější část motoru, kterou je bezesporu ojnice, Liebisch odvážně odlehčil sedmi kruhovými otvory. Mazání klikové hřídele opatřené mohutnými setrvačníky a dalších částí motoru zabezpečovalo jednoduché olejové dávkovací čerpadlo. Praktický Liebisch zašrouboval náhradní zapalovací svíčku na přední, nejpřístupnější část klikové skříně motoru, která nesla označení „LIEBISCH - MOTOR"35. Zdá se, že nápis na karteru měl původně označovat celý motocykl, ale značka „Böhmerland" (později „Čechie") byla zřejmě obchodně výhodnější. Z reklamních důvodů obdržel první motor tohoto typu výrobní číslo 101.

 

Přenos točivého momentu z motoru na zadní kolo obstarával jednoduchý primární a sekundární řetěz přes suchou lamelovou spojku třístupňové převodovky s přímým ručním řazením německé značky Hurth36. Liebisch svůj předlouhý motocykl vybavil bubnovými expanzními brzdami s jedinou čelistí, které se ovládaly mechanicky, vpředu lankem, vzadu táhlem37. Předsériový model nebyl ještě vybaven magdynamem, ale magnetkou, takže osvětlení zajišťovala acetylénová lampa se samostatným vyvíječem. Jezdec si ještě musel vystačit s balónkovou houkačkou „Simplicorn".

 

Kromě konvenčního sedla a řadící páky se prototypy (nebo nultá série) odlišovaly od později vyráběných motocyklů zejména nálitky kolem šesti odlehčovacích otvorů hliníkových disků kol38.

 

Ještě v roce 1925 Liebisch vyrobil několik motocyklů. Jejich prvními majiteli byl jeho zaměstnanec Alfred Rösler a jistě i přítel a mecenáš Alfred Hielle, který 21. září téhož roku oslavil své padesátiny. Motocykl Böhmerland - Čechie (pokud se tak již jmenoval) mohl dostat od Liebische darem.

 

O deset let později sám Albin Hugo Liebisch v jednom ze svých prospektů napsal, že „roku 1925 objevily se na veřejnosti první modely Čechie a vzbudily svým abstraktním sestavením všeobecnou pozornost." To jistě vzbudily. Ještě celý rok 1926 byl věnován „vychytávání much" a konstrukci Sportovního modelu motocyklu. Zřejmě jen Liebischovi přátelé mohli sedlat jeho stroje a testovat je na nejrůznějších společných vyjížďkách - Čechie totiž dosud nezískala zmíněné „Úřední osvědčení typu", bez kterého nemohli majitelé strojů získat rejstříkové číslo (poznávací značku). Aby mohli s motocykly vyrazit na „veřejné cesty", využil Liebisch skuliny v nedokonalém zákoně a vybavil všechny motocykly svých přátel svou obchodnickou značkou OII - 576. Existuje dokonce fotografie (použitá v reklamních materiálech), na které je vedle sebe seřazeno 17 dlouhých a krátkých modelů Liebischových motocyklů, všechny s výše uvedenou značkou na blatníku. K oficiálnímu schválení obou typů motocyklů došlo až na základě zkoušky dne 19. února 1927 v Praze. Krátký model získal typové evidenční číslo 3524, dlouhý model číslo o jedničku menší. O měsíc později - 24. března 1927 mohl Albin Hugo Liebisch slavit. Jeho motocykly byly připuštěny ku jízdě po veřejných cestách, přátelé mohli sejmout obchodnické značky a nahradit je vlastními. Odvážný konstruktér mohl začít se sériovou výrobou.

 

Fotogalerie

Živnostenský list
Živnostenský list
Motor
Motor
Třetí prototyp
Třetí prototyp
První série
První série
AHL na svém stroji
AHL na svém stroji

Tolštejnský kraj, právo na libovolnou změnu vyhrazeno, v1.71L, webmaster: info@tolstejnsky-kraj.cz, powered on bubileg cms

jméno: heslo:
Přihlášených uživatelů: 0.