pátek 30.10.2020 Svátek má: Tadeáš.

Válečná výroba

 

V rámci hospodářské pomoci sudetským podnikatelům obdržel Liebisch v roce 1939 státní půjčku ve výši 75 000 říšských marek na plánovanou změnu produkce kunratického podniku. Ten měl nadále vyrábět půdní frézy pro zemědělce. Kultivátor poháněl Liebischův dvoutaktní motor 350 ccm, i když se činily pokusy s výše uvedenými motory o objemech 700 a 500 ccm. 13. srpna 1940 musel Liebisch zapsat svou firmu do rejstříku samostatných firem (do té doby mu stačil pouze živnostenský list). Firma „Böhmerland Motorenwerk Albin Liebisch" s říšským podnikovým číslem 1/1146/0005 se dle dochovaného spisu zabývala výrobou motorů, motocyklů, půdních kultivátorů a strojů107. Musel rovněž místopřísežně prohlásit, že se na jeho podniku nepodílí žádný židovský kapitál a starosta Kunratic Alfred Hawlik mu, jak jinak, potvrdil, že je árijského původu.

 

Po vypuknutí druhé světové války musela firma svou dosavadní produkci přerušit a přejít, tak jako mnoho jiných závodů, na válečnou výrobu. Liebisch v Kunraticích vyráběl různé přípravky a komponenty do optických zařízení vojenských letadel a pro dessauskou továrnu na letadla Junkers 3 metry dlouhé výztuhy do letadel Ju 87 (Sturzkampfbomber - tedy Stuka) a Ju 88108. Tato letadla, resp. jejich součásti byly montovány v rabštejnské továrně Weser-Flugzeugbau u České Kamenice, spojené s nacistickým koncentračním a pracovním táborem109. Snad proto byl Liebisch se synem po válce dovezen právě sem. Ale nepředbíhejme...

 

Druhá světová válka se Šluknovsku a zastrčeným Kunraticím vyhýbala. Pan Liebisch se sekretářkou Ilsou jezdil každých čtrnáct dní na své Čechii se sidecarem upraveným na převoz materiálu do Glashütte v Sasku (přibližně 60 km), kde odevzdával vyrobené součástky ke granátům, a s dílovedoucím Hawlikem každý týden do Šluknova pro výplaty. Manželka Hermine, vzpomíná bývalá Liebischova sekretářka paní Ilse Ladányiová, byla kulaťoučká paní, která mluvila s nádherným bavorským akcentem. Nikdy nedala na řeči, které se vedly o panu šéfovi a paní Emilii Naseové, která v roce 1935 zvítězila v jízdě pravidelnosti na motocyklu Böhmerland se sidecarem. Později se provdala a jmenovala se Siebertová. V manželství jí to však neklapalo. Rozvedla se, žila v Kunraticích a pomáhala paní Liebischové ve vedení domácnosti. S otcem bydlel v domě i jeho syn Albin Richard zvaný Aly s chorobně žárlivou manželkou Hertou. V garáži měl zaparkovaný skvostný automobil značky Jaguar, se kterým však za války nesměl z důvodu nedostatku paliv jezdit. Továrně bylo pracovním úřadem přiděleno pět ruských žen, které bydlely v domečku za továrnou. Dobrosrdečnému Liebischovi tuhla krev v žilách, když mu jedna z nich slibovala, že jej po válce zastřelí... O lidských kvalitách Albina Huga Liebische svědčí i fakt, že od židovské rodiny, která bydlela v domě č.p. 104 ve Vlčí Hoře, zakoupil její domek a tím jej uchránil před arizací a pronásledovanou rodinu po dobu války v tomto domě ukrýval a živil110.

 

Paní Ilsa Ladányiová se těšila na slíbený motocykl, dokonce kvůli tomu navštěvovala autoškolu! Ale blížil se konec války a na motorku pro mladou Ilsu, která byla v květnu roku 1945 odvezena do Bezna u Mladé Boleslavi na polní práce, nebylo ani pomyšlení!

 

Fotogalerie

Zima 1940
Zima 1940
Kunratická továrna
Kunratická továrna
Interiér kanceláře
Interiér kanceláře
Kancelář sekretářky
Kancelář sekretářky
Půdní fréza
Půdní fréza
Půdní fréza
Půdní fréza
Půdní fréza
Půdní fréza
Motocykl se sidecarem
Motocykl se sidecarem

Tolštejnský kraj, právo na libovolnou změnu vyhrazeno, v1.71L, webmaster: info@tolstejnsky-kraj.cz, powered on bubileg cms

jméno: heslo:
Přihlášených uživatelů: 0.